Nastavit jako domovskou stránku Přidat do oblíbených
  Počasívíce >>
Pondělí 28. 5.

Dešťové přeháňky
28°C /14°C
Úterý 29. 5.

Občasné bouřky
29°C /15°C
  Nejčtenější články


  Spolupracujeme

Podpořte nás a přidejte si odkaz na Vaše stránky.

>> vybrat zdrojový kód odkazu

  Kontakt
E-mail: info(at)ctusi.info
 


Cynthia D´Aprix Sweeneyová: Polštář - recenze
Podmanivý román, ano, souhlasím s chválou na přebalu, že chutná jako hořká čokoláda, má silný podmanivý tón, který je silnější a silnější s každou další stránkou, aniž byste vlastně úplně přesně věděli proč. Vlastně tu o nic moc nejde. Jen o pár sourozenců, kteří najednou zjišťují, že celkem slušný balík peněz ze svěřeneckého fondu najednou není. A tak se musí nějak spojit, aby ho znovu získali zpátky? Znovu rekapitulují své životy, prochází údobími, která lze vidět jako zásadní. Něco začíná, něco se rozpadá, něco dostává druhou šanci. Autorka velmi vynalézavě stvořila každého ze sourozenců tak jinak, že je téměř nemožné si na první pohled myslet, že by byli všichni z jednoho hnízda.

Navíc, je to zajímavé i z toho hlediska, že všichni vlastně vychází z poměrně bohatých poměrů, načež z nich vychází tak nějak na vlastní pěst. A každý se s tím porval po svém – většinou však zůstali žít životy nadmíru obyčejné. Jeden má rodinu, další nemá. Jeden má introvertní povahu, další je zapeklitý extrovert. A do hry vstupuje i několik vedlejších postav, které se stále víc a víc pohybují kolem překrásného domu expřítelkyně jednoho z nich. No, možná ten dům není tak krásný, jako spíš má duši. Duši, kterou mu vtiskla ona sama s prozíravostí sobě vlastní: Tahle žena, ta Stephanie, mě z celého románu zaujala asi nejvíce. Ostatní dámy jsou řekněme, trošku obyčejné, i když tím víc se v nich třeba vidím já sama…. Ale Stephanie jako by ztělesňovala ženskou grácií, s jakou je třeba se vyrovnat částečně s nepřízní osudu a částečně s radostí z toho mála, co mám. A to málo dále pěstovat. A navíc má ten parádní ženský čich!

„Dosud si vybavovala ten den, kdy ho zašla navštívit do práce a on jí sdělil, že se chystá podnik prodat; bylo to v období, kdy se snažili – a téměř se jim to dařilo – být „jen přátelé“. Do kanceláře vstoupila Victoria. „Čau,“ pozdravila Lea a nadzvedla trochu obočí, na rtech vyrovnaný, samolibý úsměv. V to jediném slově slyšela Stephanie všechno: čau. Intimní monotónnost Victoriina hlubokého hlasu. Tohle čau říkalo, že se ráno probudili ve stejné posteli; pravděpodobně jim dosud v dlaních ulpíval pach toho druhého. Nebylo to zvídavé, ostýchavé nebo omluvné čau, bylo majetnické. Stephanie tohle čau neslyšela poprvé, svého času ho pronášela i její vlastní pošetile sebejistá ústa…“

A jak léta běží, lidé zrají…

A možná více než k sladce opojné mléčné čokoládě opravdu začnou tíhnout k té hořké, která má mnohem hlubší chuť, stačí ji méně a způsobuje potěšení, které přetrvává dlouho. Snad tohle pocítíte u všech sourozenců, jen u jednoho ne. Nebo nakonec ano. Děj se vzájemně proplétá, přitom zůstává hladivý a nemáte neochvějnou touhu se dozvědět, jak to vlastně dopadne. Ono to dopadne, o to se nebojte, a dopadne to tak, jak by to pravděpodobně dopadlo, kdyby se celý příběh udál.

Nic neuvěřitelného, nic převratného… prostě tak, jak to umí jen život sám.

Včetně těch procesů dozrávání, ztrát iluzí, hledání hlubších hodnot života. A to všechno v prostředí, kde budete do morku kostí cítit všechno, co postavy z knihy. Vtahující popis reálií je totiž autorčinou silnou stránkou…

„Ráno, západní Sedmdesátá šestá ulice. Bea seděla v předjitřním šeru, oběma dlaněmi svírala svůj oblíbený hrnek – ten, který dostala za odměnu, když onoho osamělého roku během jedné rozhlasové nadační kampaně kapitulovala a rozhodla se věnovat „prémiovou“ částku – s heřmánkovým čajem a čekala, až jí zahřeje zkřehlé prsty. Kuchyňský stůl už na zimu přesunula do vnitřního koutu, kde sice nešikovně blokoval část vchodu do obýváku, ale byl dostatečně daleko od nechráněné zdi a obou otlučených oken, z nichž byl výhled do větrací šachty obydlené znepokojivým množstvím holubů a bůhvíkolika hlodavci. Uvědomovala si, jaké má štěstí, že vůbec má v kuchyni okna, ba že má kuchyni dost velkou na to, aby se do ní vešel stůl, jenže posuvná okna neizolovala o moc víc, než kdyby do otvoru natáhla potravinářskou fólii. V letním vedru se obroušená okna roztahovala, vrstvy starých nátěrů a tmelu měkly a lepily se, takže se okna nedala otevřít. V zimě se dřevo scvrklo a dovnitř nesnesitelně táhlo. Bea seděla v tlustém svetru přes noční košili a čekala na charakteristické zasyčení a zapraskání radiátorových trubek, které ohlásí půl sedmou, a pak u bude trvat jen dalších deset minut, než se místnost rozumně prohřeje. Vstala příliš brzy; byla zima.“

O autorce:

Cynthia D´Aprix Sweeneyová je americká novinářka a scénáristka. Kritikou i čtenáři nadšeně přijatý román Polštář je její prvotina. Žije s manželem a dětmi v Los Angeles.
Vydalo nakladatelství Argo, 2017, www.argo.cz

autorka recenze: Renata Petříčková





Dnes je Neděle 27.05.2018
Dnes má svátek: Valdemar
Zítra má svátek: Vilém
východ slunce 04:06
západ slunce 19:53
  Aktuální kurzy měnvíce >>
  Naposledy okomentované články
  Facebook
Aktivních RSS kanálů: 280 (c)2009 CTUSI.INFO info@ctusi.info powered by TECTONIC web engine (Profi-weby.cz)

Vypněte prosím AdBlock alespoň při prohlížení webu CTUSI.INFO

Bez příjmů z reklam to neutáhneme.
Děkujeme! Zavřít