Nastavit jako domovskou stránku Přidat do oblíbených
  Počasívíce >>
Sobota 26. 5.

Dešťové přeháňky
25°C /12°C
Neděle 27. 5.

Polojasno
26°C /12°C
  Nejčtenější články


  Spolupracujeme

Podpořte nás a přidejte si odkaz na Vaše stránky.

>> vybrat zdrojový kód odkazu

  Kontakt
E-mail: info(at)ctusi.info
 


Eve Makisová: Tymiánové dopisy - recenze knihy
Příběh s vůní tymiánu, řeckých jídel, paklavy, pečeného jehněčí, lilků, česneku, papriček a tak úžasného koření, že se vám budou mlsavě sbíhat sliny. Na druhou stranu v něžné vzpomínce na babičku začíná ožívat příběh odehrávající se sedmdesát let před její smrtí v době arménské genocidy. Krev, smrt, strach. Všechny romantické vůně arábie, jídla, prachu, potu koní, těžkého života se mísí s živočišným strachem o život a pouze jednou jedinou jistotou – smrt si vás najde, protože tady nemáte co žít.

O této kapitole lidských dějin jsem vlastně mnoho nevěděla a po přečtení Tymiánových dopisů jsem si ji musela na internetu vyhledat. Málo známá, zapomenutá, zatlačovaná… Není divu, výjevy, které v této knize jsou, jsou opravdu děsivé a tak vlastně nevím, kam tohle zařadit.

Je to romantický román, protože tu figuruje láska až limonádová, na druhé straně láska tak hluboká, že vás dojme k slzám.

Je to historický román, je to popis válečného stavu, který je tak syrový… že se až nehodí k tomu, jakým slastným a voňavým životem žije vnučka Katerina. Vzpomínky její babičky jsou tak silné, že se chvílemi nehodí do dnešního světa. Nebo právě proto tam jsou? Kniha se vám bude zabodávat do srdce, do emocí…

„Položili mě na zem, pod zády jsem ucítil neznámou měkkost a uslyšel ženský hlas.

„Celý hoří. To nemůže přežít.“

Do nosu mě udeřila vůně gardénií smísená s pachem zaschlé krve. Upadal jsem do bezvědomí a zase přicházel k sobě. V jednu chvíli jsem byl doma v Kayseri a najednou zase v místnosti z hliněných cihel naplněné zemitým odérem. Slyšel jsem dětské hlasy, viděl tváře, duchy. Skláněla se nade mnou má matka, aby mě políbila na tvář, a najednou klečela vedle mé matrace žena s šátkem na hlavě a otírala mi obličej vlhkým, silně páchnoucím kusem látky. Rána na tváři byla pokrytá strupem, hnisala, svědila a do celého obličeje mi vystřelovala příšerná bolest. Z dálky se ozývalo mečení koz a kdákání slepic, má matka zpívala arménsky a mladé dívky tiše turecky. Rty se mi semkly kolem láhve a ústa mi naplnila chladná voda. Třásl jsem se zimou a modlil se, aby mi bylo teplo, a když přišlo, spalovalo mě a polévalo potem. Do vědomí mi pronikaly střípky reality, ale hned jsem znovu odplouval jako nadýchané semínko pampelišky unášené větrem.

O tři dny později jsem se probudil, slabý, ale při smyslech. Ležel jsem v holé zděné místnosti s podlahou z hlíny. Na háku na dveřích viselo mužské pracovní oblečení. Naproti matraci stál vysoký prádelník a ručně vyrobené závěsy rámovaly malé okno, pohrával si s nimi chladný vánek, který s sebou přinášel vůni gardénií.“

Zvláštní směs války, smrti, na druhé straně budoucnosti, dostatku čehokoliv a vše smíchané v arménsko-kyperské kultuře, která se sama o sobě zajímavě vyvíjí, a pochopila jsem, že o této genocidě se často nepíše. Je to opravdu černá tečka na historii lidstva a svým způsobem je velmi odvážné, že autorka do svého románu použila právě toto téma. Snad by to člověk ani nečekal. První stránky jsou skoro romantické, namlsaně si sednete a máte skoro chuť na tymiánového pečeného králíka, když vtom… děj se náhle vrací tam, kde byste nechtěli být ani v nejčernějším snu.

Skvělé čtení na dovolenou, protože i samotný pobyt v nějaké horké destinaci jen prohloubí vůni, ale i strach. Uvědomíte si, že na vás svítí to samé horké slunce, které svítilo kdysi na ty, kteří podobné příběhy prožívali. Tymiánové dopisy jsou možná smyšlené, ale jsou inspirovány tisíci různých příběhů, které se v té době mohly odehrávat právě tak.

O autorce

Eve Makisová se narodila v Nottinghamu. Její rodiče jsou kyperští Řekové, kteří emigrovali do Velké Británie v šedesátých letech minulého století. Vystudovala žurnalistiku a od roku 1994 působila jako dopisovatelka londýnského Evening Standard na Kypru. V roce 2001 se vrátila do Anglie. Momentálně žije s mužem a dcerou v Nottinghamu. Je autorkou čtyř románů. Kniha Tymiánové dopisy získala Zlatou medaili Aurory Mardiganianové, kterou uděleuje Armenian Genocice Museum.
Vydalo nakladatelství Argo, 2016, www.argo.cz

autorka recenze: Renata Petříčková





Dnes je Pátek 25.05.2018
Dnes má svátek: Viola
Zítra má svátek: Filip
východ slunce 04:08
západ slunce 19:51
  Aktuální kurzy měnvíce >>
  Naposledy okomentované články
  Facebook
Aktivních RSS kanálů: 280 (c)2009 CTUSI.INFO info@ctusi.info powered by TECTONIC web engine (Profi-weby.cz)

Vypněte prosím AdBlock alespoň při prohlížení webu CTUSI.INFO

Bez příjmů z reklam to neutáhneme.
Děkujeme! Zavřít