Nastavit jako domovskou stránku Přidat do oblíbených
  Počasívíce >>
Středa 31. 5.

Občasné bouřky
24°C /15°C
Čtvrtek 1. 6.

Polojasno
23°C /11°C
  Nejčtenější články


  Spolupracujeme

Podpořte nás a přidejte si odkaz na Vaše stránky.

>> vybrat zdrojový kód odkazu

  Kontakt
E-mail: info(at)ctusi.info
 


Konečně mám koně - recenze knihy
Máte pocit, že už vám ujel vlak? Neujel! Jste krůček od toho, že si ve středním věku pořídíte svého koně? Živého, s hebkou tlamou a jiskrným okem? Nebo máte zcela jiný sen a vnitřní pnutí, že když to neuděláte nyní, tak už nikdy? To je přesně situace, kterou si vzala do ruky Melinda Folse. Více praktických informací tu najdou ti, kteří se opravdu vrhli do koňského světa, ti ostatní ale nepřijdou zkrátka, protože kam tu s autorkou vejdete, tam najdete alegorie na to, co vás může potkat při plnění jakéhokoliv snu.

Od předsudků „jsem už stará“, po klesající fyzickou kondici. Ale také tu ukazuje obrovský potenciál, který díky věku máme! Za sebou máme už období, ve kterém vršíme jednu chybu za druhou, nyní je už menší pravděpodobnost pochybení a když už se tak stane, víme a umíme si s tím poradit! Věk nám také dal nadhled. Dal nám také pořádnou schopnost se do něčeho zakousnout, což bude potřeba, protože fyzická kondice se dává do pořádku mnohem obtížněji a víc to bolí než ve dvaceti. Nevadí!

Protože tady nenajdete jenom svého „koně“, ale i sebe samotnou.

Jezdectví je v tomto věku především duchovní cesta

Přibližně za polovinou knihy se dozvíte tuto větu – která jako kdyby zapadla do celkového dojmu, který si jako čtenář vytváříte. Jasně, je tu milion dobrých praktických rad a pokud doma už koně máte, nebo o něm uvažujete, jistě je velmi oceníte – včetně odvahy řídit přepravník, včetně pochopení, že nějaká ta nutnost cvičit (nikoliv jen jezdit) tu určitě je, chvalozpěvy na podceňované obyčejné vyjížďky, a především každodenní dril, který je snad sám o sobě odměnou za zcela jiný život s koňmi. Duchovní obohacení duše, které přináší kůň, který vám vstoupí do života je neuvěřitelné.

Autorka tu třeba říká, že první kůň, na kterém se učíte jezdit, by neměl být ten, do kterého se zamilujete. Ale naopak, měl by být neutrální, ohledy byste měli brát spíše na jeho praktičnost a povahu a to, jestli s ním ten, kdo ho prodává, dělal podobné věci, jaké hodláte provádět vy. Tedy – se učit. Vášnivé lásky se tady nevyplácí – a tak i proto nás autorka naučí pravidlo 10. Když nyní udělám toto své rozhodnutí, jak se budu cítit a jaké budou jeho důsledky za 10 minut? Za 10 dní, za 10 měsíců, za 10 let? A ejhle, najednou tady vidíme všechno jinýma očima. S dostihovým vysloužilcem, byť sebekrásnějším, se za 10 let už asi do páru nedáme. A ostatně – toto pravidlo můžeme využít i ve spoustě dalších životních rozhodnutí.

„Proměna, kterou jsem za zvuku koňských kopyt prožila, výrazně ovlivnila můj život a spojila mě s lidmi, událostmi a příležitostmi (jako je třeba psaní této knihy), jaké jsem si nikdy předtím ani nepředstavovala. Vy ji můžete prožít také, sestry ve středním věku. Přijmeme-li pozvání své autentické duše, otevřeme se dobrodružství, které nám procvičí mysl, roznítí ducha a dodá sílu ke všemu, co nás čeká. Vrátíme-li se k dětským snům o koních, můžeme postupovat kupředu se sebedůvěrou a moudrostí, kterou v nás probudí naše „vůdčí klisna“.

Ráno toho dne, kdy jsem dopsala tuto knihu, jsem lonžovala Trace a zdálo se mi, že úmorné vedro texaského léta už možná trochu polevilo. Že by sem proklouzl první nepatrný podzimní vánek?

Trace se na můj povel pohyboval kolem mě klidným, mírným klusem, na hřbetě měl sedlo (a co pro mě bylo důležitější, ve tváři měl spokojený výraz, v očích novou měkkost as jedním uchem natočeným ke mně čekal, až mu řeknu, co budeme dělat dál), a já jsem si uvědomila, jak daleko jsme došli. A co víc, když jsem přemítala o cestě, na niž mě mí koně ve středním věku zavedli, zvedla se ve mně vlna vděčnosti. K lidem, které jsem potkala, za rozhovory, které jsem vedla, a za všechno, co jsem se naučila – nic z toho bych z hřbetu jiného koně nikdy nespatřila. Když jsem hledala odpovědi na otázky, které Rio a Trace vznášeli, nejen o svém jezdeckém umění, ale i o svém životě a o mně samotné, náhle jsem pochopila, co všechno mě naučili.

Asi bylo lepší, že když jsem na začátku této cesty k autenticitě středního věku dávala nohu do třmenu, netušila jsem, co všechno ona cesta bude obnášet. Můžu ale bez váhání prohlásit, že stálo za to po ní jet a že ještě zdaleka nejsem v cíli.“


Výborné české úpravy

Parádní a praktický je fakt, že kniha je upravena do českého prostředí, na jejím konci máte odkazy a kontakty na české organizace, odkazy na weby, veterinární kliniky specializované na koně a také na další knihy, které si k tomuto tématu můžete na českém trhu pořídit. A v kapitolách, které se věnují financím, uvidíte také do českých poměrů převedené náklady a výdaje na chov a udržování koně. Tím se kniha stává opravdu přínosnou.

O autorce:

Melinda Folseová je spisovatelka, editorka a copywriterka, která se posledních dvacet let snaží být ženou, co pomocí síly slova vytváří příběhy, které mění svět. Jako malá snila o koních, ale až o mnoho let později se odhodlala svůj sen konečně naplnit. Cestu za ním se rozhodla zachytit i v knize, kterou držíte v rukou. Jak sama říká, napsala ji, protože je to přesně to, co jí chybělo, když se chystala ve 45 letech zpět do sedla. Trochu osobních příběhů, trochu své svépomoci, ale hlavně spousta praktických informací.

Melinda Folseová žije v Texasu v USA se svojí rodinou, do které patří i dva koně, kteří jí každý den připomínají, co je opravdu důležité. www.melindafolse.com

autorka recenze: Renata Petříčková





Dnes je Úterý 30.05.2017
Dnes má svátek: Ferdinand
Zítra má svátek: Kamila
východ slunce 04:04
západ slunce 19:57
  Aktuální kurzy měnvíce >>
  Naposledy okomentované články
  Facebook
Aktivních RSS kanálů: 280 (c)2009 CTUSI.INFO info@ctusi.info powered by TECTONIC web engine (Profi-weby.cz)

Vypněte prosím AdBlock alespoň při prohlížení webu CTUSI.INFO

Bez příjmů z reklam to neutáhneme.
Děkujeme! Zavřít